1. Nordfrostkrampfland

Podřípskem zavátým cirgule zní
krajinář churavý zpívá si s ní.
Předsmrtný škleb, omrzlá tvář
hořký je chléb a sladký je lhář.
Bludař zpod doškové střechy
potmě si vybírá blechy.
Vylézá červ a drze nám klne
napadá nerv a gatě jsou plné.

Zasněžené nekonečné lesy
obývají pacholci a běsi
kamizoly podivného střihu
odér potu, karboly a lihu.

Pathos řídké menáže futrovala lůza
zhovadilé plantáže opustila musa
mizernou šlichtu namísto duchovna
cestou na šichtu zapáchá senkruvna.

Pod zemí zkaženou truhly hnijí
i povaleč, co sázel do lutrie
v břečťanech bydlejí klubka zmijí
a na plátně jeví se scenerie:

U čadící petrolejky ježibaby kolozubé
chtějí kozly, chtějí bejky, při tom křičí:
Belzebube, pojď si pro nás!
Mlhavý klid, na očích mázdra nyvá
slábnoucí svit, uschlý kmen už se kývá.

Ohavný mráz, větev v křeči zkroucená
zimničný třas umrlcova kolena.
U čadící petrolejky ježibaby kolozubé
chtějí kozly, chtějí bejky, při tom křičí:
Belzebube! Pojď si pro nás, Belzebube!

Pojď!

2. Šumava

Tam, kde dědkové dohoblovali
veverka ve větvích šišku svou hryže
tam, kde fotři pučálku dojedli
červotoč prolézá dřevěné kříže.
Paznehty, mozoly, dřeváky žebráků
kapradí zakrejvá ruiny baráků.
Boláky, postroje, žernovy, okovy
vichřice zpívá, že všichni jsou hotovi.

Chmurno jest na horách, chmurno je žít
Šumavan v brlohu nucen je pít
po kýblech bylinný likér tam leje
zatímco stará už na sabbat spěje.

Zpuchřelé fěrtochy, bochánky mechové
Antýgla nad Kvildou úplněk šmíruje.
Zažloutlé obrázky nad ložem svatebním
mokvá už nebožtík a ona mokvá s ním.
O sladké pohádce, životě na horách
roubené chaloupce blíže hvězd
proletář zasněný leží teď na marách
masařka sedá na havíře pěst.

V potoce blyští se zrnéčka zlatá
hora je protkána chodbami durch
plamének kahanu a střelná vata
údolím zaznělo tlumené "žuch".
Truhlářův sirotek z Čeňkovy pily
závalem v Kašperkách mysl svou moří
štola je černá a prkno je bílý
hoblík už bělavé kadeře tvoří.

3. Ve Víchru Nicoty

Biřic mé gondoly marně štve kýl
kultem se holedbá, kretén, chce jíst
skořápka zbloudilá přejela cíl
minula bezpočet překrásných míst.
Rozkazuj vrakům, když flotila spí
na dně, kde vlní se murény stín
zacloumej ruinami, zteřelé bij
kulisy změní se v hromady hlín.

Závějí kročeje vržou tiché
v ledový obzor, kde málokdy svítá
kadluby závadné, všechny liché
ponurá mysl žatvu zlou skýtá.

Ve vichru nicoty klopýtá rek
v tlumoku hubeném almužnu nesa
askese – delirický požitek
kosti své odložil na kraji lesa.
Vrásčité větve staletých dubů
lomený oblouk rozvalin hrobky
do hlíny bzdí kdo měl mastnou hubu
i ten, kdo hladové shrabával drobky.

Čadící oharek z výklenku čpí
mýtina úplňku pózuje nahá
běženec šílený pod klenbou tiše spí
dávno již světa jej netíží váha.

4. Námořnická

V podpalubí člunu dřevěného
brázdím nekonečný oceán
ušetři mě, Die, života věčného
beztak jsem duševně uondán!

Šroubem když vlnám jsem krajkoví rval
nešetře nižádnou modravou hýžď
tam kde pak kormorán paběrkoval
stříkala mohutná bělavá tříšť.

Omamným tajfunem rejdařů vzor
do lúzných tesů směroval příď
kerosen v srdci, na duši vzdor
co západ slunce, to plná síť.

Palubu zdobila figura lepá
plachty dvě k prasknutí pnuly se vpřed
na plody moře a na dary sklepa
vzpomíná diktát můj: podagra, vřed.

Kompasu střelka už pozřela bhang
v poblité mapě spí navigátor
pavouků řádí už v kajutě gang
rozbitý dávno je generátor.

Suché jsou mělčiny, pohaslý zrak
nad fjordem krouží už hejno supů
zlomené kormidlo, rezavý vrak
žralok se směje otvorem v trupu.

5. Podejte Mi Samopal

Před vobrazem stál
štětcem šermoval
mírně vrávoral
pak s příšernou grimasou děl

Podejte mi samopal

Modernismu kal do kloaky cpal
konceptualismu výkvět
kyselinou pocákal.
Přemýšlel jak dál, běs jej náhle jal
žargon hrůzy v pranýř veda
do živého ťal.
Testament když psal, chlastal přitom grál
osm tlustých netopýrů za svědky si vzal.
Zvědavec se ptal inkoust kolik stál?
lakomec všal vlastní krví
lejstro podepsal.
Pozejtří je bál roztancuje sál
bledé dámě v černé kápi
dvoří se náš král.

Podejte mi samopal

6. Dreaming Bulldog

(инструментал)

7. Vracejte Konve Na Místo

Na zahrádce nihilismu narkoticky voní květ
přívrženci okultismu chodějí sem přivonět.
Kolik barev, tvarů, vůní, zakázaných druhů ráj
zmijí mládě sladce vrní, čmelák chválí vlhký máj.
Na zahrádce nihilismu depkař hnojí květinu
při kropení pomýšlí na svou poslední hodinu.
Luny zář když trsy trávy do stříbra již oděla
jasným hlasem hlaholí zde socha s křídly anděla:

okultisto, nihilisto,
Vracejte nám konve na místo!

Podél hrobů popínavá růže také trní má
kdo se píchne, ten se dívá hned jinýma očima:
Skelné zraky procházejí světy vzdálenými
planetami zabranými duchy zesnulými.
Jestliže tam za hvězdami zahrady se pěstují
kampak duše tamních tvorů do záhrobí cestují?
Předtucha zlá tímto byla předznamenána
když se zblízka ozval pokyn mimozemšťana:

okultisto, nihilisto,
Vracejte nám konve na místo!

8. Lovecraft

Z temných hlubin vesmíru Cthulhu volá posilu:
šupinaté bestie na bezbožné orgie.
Hlava samá chapadla, pod tím silná kusadla
ve strašlivém šepotu znějí slova komplotu.

Dojde strychnin, dojde nafta
otevři si Lovecrafta
jenž ctí Necronomicon
pekelný když bije zvon.

Invaze hrdlořezů obalených do slizu
v mimozemském koloritu paralelní realitu
chtějí nám zde nastolit, do slizu nás obalit
napěchovat do škatule, do vesmíru vystřelit.

Došel strychnin, došla nafta
otevřel jsem Lovecrafta
jenž ctí Necronomicon
pekelný když bije zvon.

Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh
wgah'nagl fhtagn.

Lidstva dny jsou sečtené coby rasy bezcenné
noví páni z Yuggothu k vládě jeví ochotu,
namíchaj nám do infuse transkosmickou dobrotu
pak deset tisíc kilovoltů zapojejí do plotu.

Aeony a myriády let
mozky letí na výlet
fantasie zavře klec
v bílém plášti zřízenec.

9. Flammarion

Přilepen k okuláru v chladné noci
sleduje krutý Orion
delirózní sladký sen o Světa konci
sní velký Flammarion.
Kterápak z vlasatic svou dráhu stočí
a který meteor nám zboří dům
astronoma pálí unavené oči
když věnuje se výpočtům.

Flammarion, Flammarion!

S paluby elektrické helikoptéry
myslitel banalitu odmítá
po drátech z Orientu bajadéry
přenašeč obrazový promítá.
Až jeho spisy dole budeme číst
o dějích v kosmu vzdáleném
obláček dýmu čeří vrtule list
když mává vzduchoplavec lorgnonem.

Flammarion, Flammarion!

Tu stopa grogu líně s inkoustem se vine
když vědec novou láhev poručil
po chvíli v řadě čísel je jedno jiné
výsledek celý se otočil.
V termosce posledních pár kapek rumu
nad kupolí temnou světel trilion
k osudnému hledí takto datumu
apokalypsy postilion.

Flammarion, Flammarion!

Na hlavě hvězdáře se zbytkem vlasů
se náhle hrůzostrašně ježí šeď
že kvapem blíží se konec lidstva času
taková vychází mu předpověď.
Výpočet brilantní jest hotov k ránu
vesmírných těles pohyb vystraší
povětroň těžký míří k Vatikánu
všechno tam rozdrtí na kaši.

Flammarion, Flammarion!
Spiritismu amplion!
Kosmodromu bastilion!
Modernismu criterion!
Apokalypsy postilion!

10. Lingam A Mikve

Stojí v kryptě opuštěné lingam uvnitř mikve
oči máme vytřeštěné, hlavy jako tykve.
Když je čilum rozpálený materií žhavou
lístky květů fialových po té mikvi plavou.

Z tlampačů se pod hvězdami line hudba sfér
pod svícnem je baldachýn temný jako tér.
Sestupujem opatrně k lingamové sloji
kde se slavnost tajuplná momentálně strojí:

V podsvětí se rozvinuje scenérie hezká
tritón chlípně najády zde po zadnici pleská.
Opodál si Orfeus na liáně tyje
očekává po obědě smyslné harpyje.

Hliněný ten čilum ustavičně hulí
anděl s čertem v pavillonu už se k sobě tulí.
Procházeje podvědomím čas od času dřímu
cítím že už skoro umím rozpustit se v dýmu.

11. Pantheismus Dobra

Pod sychravým čelem, obočím zarostlým
proplouvá mračno obtěžklé poselstvím
výtvarný syžet krasomil přednáší
přineste mu pití, ať se tu nepráší.

Snažím se s autorem udržet krok
pomocí hypnosy, pomocí drog
labyrint myšlének, klikatý tok
v náprsní láhvi mám poslední lok.
Cítím v sobě sílu obra
věřím v pantheismus dobra!

Filosof, filosof, filosof, filosof
si vyvrátil hubu z pantů
zapomněl že tu má cynickou sebranku
simulantů!

Z jícnu sopky láva už se na nás valí
uhranuté publikum, vzadu někdo balí.
Litanií průtrž do brožury otisklá
za katedrou se mu u brejlí potí skla.

Snažím se s autorem udržet krok
pomocí hypnosy, pomocí drog
labyrint myšlének, klikatý tok
v náprsní láhvi mám poslední lok.
Cítím v sobě sílu obra
věřím v pantheismus dobra!

12. Flammarion Fatal Mix

Přilepen k okuláru v chladné noci
sleduje krutý Orion
delirózní sladký sen o Světa konci
sní velký Flammarion.
Kterápak z vlasatic svou dráhu stočí
a který meteor nám zboří dům
astronoma pálí unavené oči
když věnuje se výpočtům.

Flammarion, Flammarion!

S paluby elektrické helikoptéry
myslitel banalitu odmítá
po drátech z Orientu bajadéry
přenašeč obrazový promítá.
Až jeho spisy dole budeme číst
o dějích v kosmu vzdáleném
obláček dýmu čeří vrtule list
když mává vzduchoplavec lorgnonem.

Flammarion, Flammarion!

Tu stopa grogu líně s inkoustem se vine
když vědec novou láhev poručil
po chvíli v řadě čísel je jedno jiné
výsledek celý se otočil.
V termosce posledních pár kapek rumu
nad kupolí temnou světel trilion
k osudnému hledí takto datumu
apokalypsy postilion.

Flammarion, Flammarion!

Na hlavě hvězdáře se zbytkem vlasů
se náhle hrůzostrašně ježí šeď
že kvapem blíží se konec lidstva času
taková vychází mu předpověď.
Výpočet brilantní jest hotov k ránu
vesmírných těles pohyb vystraší
povětroň těžký míří k Vatikánu
všechno tam rozdrtí na kaši.

Flammarion, Flammarion!
Spiritismu amplion!
Kosmodromu bastilion!
Modernismu criterion!
Apokalypsy postilion!